Co se stane, když vysněná střední škola nevyjde?

Kateřina Málková, zakladatelka Smart Course
kariérový kouč a trenér
21. ledna 2019
doba čtení 5 minut
Účastnice jednoho workshopu mi říkala, že jsem sběratel příběhů, že na každou situaci vždy vytáhnu z rukávu jeden. Je totiž jednoduché sbírat příběhy, když hlavním tématem vaší práce je práce. Mimochodem víte kolik lidí mi řeklo, že kdyby věděli to, co dnes, vybrali by si střední školu úplně jinak? Skoro každý, ale potkala jsem i výjimky.

Netroufnu si tvrdit, že existuje nějaký zázračný lék proti chybnému rozhodnutí. Dokonce si myslím, že každá odbočka nás může něčemu naučit. Pouze u střední školy by mi bylo líto těch let zbytečně strávených v oboru, který stejně nevyužijete v praxi. Protože studentská léta jsou vlastně jednou z nejlepších dob našeho života, má smysl je prožít s větší radostí, optimismem, vírou ve vlastní schopnosti, které také je dobré rozvíjet na škole, která sedne.

Čím více máme možností, čím variabilnější a dynamičtější prostředí, ve kterém žijeme, čím více je informací a různých falešných a pravdivých historií úspěchu, tím je náročnější učinit toto rozhodnutí. A já to velmi dobře chápu.

Místo hotových návodů bych Vám chtěla nabídnout dva příběhy, s kterými přišli dva žáci 8. a 9. třídy ZŠ. Vybírají si dobře? Co byste jím poradili?
Honza je v 8. B a jeho sen je stát se právníkem. Dědečkovi se rozhodnutí vnuka zamlouvá. Celý život se totiž věnoval advokacii. Honza je vášnivý sportovec. Kromě fotbalu, kterému se věnuje od malička, chodí také do posilovny. Kromě sportu se zajímá o radioelektroniku, doma má malou dílnu. I přesto, že školu prolézá na trojky, myslí si, že prospěch spraví doučování, které mu rodiče zajistí v 9. třídě. V klidu se pak dostane na střední policejní školu a pak na právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Na otázku, proč ho láká povolání právníka, odpovídá, že je dobře placené a prestižní. Honza se často chlubí dědečkovými úspěchy, ale jeho přátele to moc nezajímá...
Hanka si vybírá medicínu, chtěla by se stát praktickou lékařkou. Ve škole se učí dobře, má jedničky a občas dvojky. Jejími oblíbenými předměty jsou dějepis a literatura. Hanka je tichá, přemýšlivá slečna s estetickým cítěním. Ve třídě má dost kamarádů, ale ti také moc nekomentují její přání stát se doktorkou. Rodičům se Hančin výběr nelíbí. Oba pracují v energetice a chtěli by, aby Hanka si vybrala technický obor. Jediné, na čem se shodnou, je že po základce půjde na gymnázium. Pokud by jí medicína nevyšla hned napoprvé, je rozhodnutá, že rok bude pracovat v nemocnici a pak to zkusí znovu, zároveň už bude mít nějakou praxi v oboru.
Toto je matrice osobního profesního plánování (OPP). Řádky A - C vyjadřují míru proaktivity v otázkách výběru (A - pasivní uskutečnění volby, B - aktivita omezená na teoretická uvažování a diskuze, C - aktivní návštěvy veletrhů, škol, vyhledávání informací o profesích apod.). Sloupce vyznačují míru samostatnosti v rozhodování (1 - volbu učiní někdo jiný, 2 - výběr je učiněn na základě neúplných informací, 3 - správná volba, všechny informace a faktory byly zváženy, 4 - schopnost učinit volbu opakovaně v případě komplikací, změny podmínek).
Představte si, že tato tabulka je herní pole. Potřebujeme umístit Hanku a Honzu do polí, kam patří podle toho, jak přistupují ke své volbě střední školy a povolání.

Naším cílem v této hře je Hanku a Honzu dovést na políčko C4. Co budou potřebovat udělat, aby se tam dostali? A proč je to tak důležité?