Smart Course ČR

Kurzy volby povolání pro mládež
PODPORUJÍ - BAVÍ - ROZVIJÍ
Jmenuji se Kateřina Málková
jsem manažerka, matka, kariérní poradkyně zapálená pro profese a návyky budoucnosti.

Ve Smart Course vytvářím a vedu zážitkové kurzy pro teenagery a také učitele a výchovné a kariérní poradce na školách.

Výběr střední školy je metou, která znamená, že přichází doba, kdy dospívající děti začínají samy rozhodovat o svém budoucím životě. Jak je v tom podpořit? Jak ochránit proti neuvážlivým rozhodnutím, ale nepřistříhnout křídla?
V dětství jiní lidé – zpravidla rodiče – nám pomáhají poznávat reálný život. Když dospíváme, začínáme si vybírat samostatně. Určujeme cíle, které ovlivňují naši cestu. Ten, kdo se chce stát lékařem, jde studovat medicínu; kdo chce mít rodinu, nachází si partnera atd. Na cestě k cíli každý z nás naráží na překážky, dělá chyby, překonává vlastní slabosti. Poznáváme sebe a okolní realitu a činíme další rozhodnutí… Je užitečné pochopit mechanismus tohoto procesu, protože ve výsledku na našich rozhodnutích závisí kvalita našeho života.

Ray Dalio "Principy"
O programech
O metodice
Můj příběh a kvalifikace
Připravujte se pro budoucnost
Každý druhý žák střední školy už v průběhu studia ví, že se učí něčemu, co ho celkem nezajímá, ale maturitní vysvědčení je cíl, kterého je potřeba dosáhnout. V druhém ročníku vysoké školy s vybraným oborem není spokojeno 57 % studentů.

Proč při výběru střední školy často chybujeme, když se všichni (rodiče a učitelé) snaží pomoci dětem vybírat dobře, zodpovědně?

Smart Course je zatím jediným místem, kde se na volbu povolání díváme úplně jinou optikou z pohledu užitečnosti získávaných znalostí a osvojení návyků pro budoucí dospělý život. Potkáváme se mimo školu, u nás nikdy neuslyšte "jaká profese se mi hodí" jednoduše proto, že takových může být více. Jak spojovat různorodé zájmy, jak se rozvíjet v tom, v čem jste dobří, jak poznat, které směry jsou perspektivní. O tom jsou naše kurzy, na kterých plníme úkoly, stanovujeme cíle, diskutujeme, hravě řešíme velmi seriózní otázky.
Smart Course v číslech
299
účastníků online a offline kurzů od roku 2016
> 3000
účastníků programů podle naší metodiky v 8 zemích
20
základních a středních škol v České republice, které používají prvky našich programů v profesním směrování žáků

Pracovní sešity, které Vám pomohou
rozhodnout se dobře

O metodice

v šesti tézích
Schopnosti a talenty
Přijde nám jako samozřejmost, že po biatlonistovi nechceme, aby vzpíral v těžké váze, nebo že rybu nenutíme létat. Při výběru budoucího povolání u teenagerů na to často zapomínáme.
Návyky a postoje
Existuje dva zásadní postoje, které mají mnohem větší vliv na životní úspěšnost než červený diplom. Je to postoj "danosti" a "možnosti". První brzdí životní spokojenost, druhý - ukazuje cesty ke spokojenosti, dostatku a seberealizaci.
Živá zkušenost
Dalova pyramida učení ukazuje, že člověk si zapamatuje jen 20 % toho, co slyší, ale 90 % toho, co zažije. Proto všechny důležité informace v kurzech jsou "zabaleny" do různých akcí, her a projektových aktivit, které pomohou se rozhodnout velmi přesně na rozdíl od testů profesní orientace.
Dívat se za známky
Je to velké téma - známky ano či ne. Dívat se za známky v našem pojetí znamená vidět ve vzdělání nástroj k seberozvoji a dosažení budoucích životních a profesních cílů. Není důležité, jestli se bavíme o výučním listu nebo o titulu MBA. Každý člověk má jiné zdroje, jiný způsob učení se a svoji individuální cestu. To, co je důležité, nepodcenit potenciál a plně využít nejproduktivnější období života.
Rodina
Rodina pro teenagera je zásadní. Názory rodičů z více než 80 % ovlivňují výběr střední nebo vysoké školy. Pokud se výběr nepovede, může to zbytečně pokazit na dlouhá léta nejen vztahy, ale i schopnost pružně reagovat na profesní změny. Proto výběru školy a oboru, komunikaci mezi všemi zúčastněnými věnujeme velkou pozornost.
Edutaintment (škola hrou)
je jako trenažér pro piloty a kosmonauty. Je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak předat důležité informace, pomoci teenagerům s lehkostí a zájmem poznávat sebe, okolní svět a začít vytvářet svoje vlastní vize budoucnosti, zároveň převzít zodpovědnost za svá (nejen) kariérní rozhodnutí.
Vzdělání je pouhým začátkem
Jedním z velkých otřesů v mém osobním životě bylo to, že jednoho krásného dne moje vzdělání přestalo mít jakýkoli význam. Bylo mi 22 let, vdala jsem se a přestěhovala se do jiné země v domnění, že vždy najdu uplatnění svým znalostem, schopnostem, ambicím. Ve skutečnosti se tímto okamžikem začala psát úplně jiná historie.

Personální agentury mi nabízely práci pokojské a červený diplom v oboru finančního managementu a oceňování byznysu radily uložit do krabice a zapomenout.
Zapomenout na čerstvě získaný diplom univerzity s úspěšností přijetí 9 %?

Mého manžela to zrovna netrápilo. Myšlenka, že bude zajišťovat rodinu, mu připadala absolutně normální. Ale mně ne. Měla jsem cíl, nebo, jak se říká, konkrétní představy o svém dospělém životě. Jenže jsem se ocitla v prostředí, které jsem neznala, kde moje specializace předběhla dobu.

Z dnešního pohledu o 20 let zkušenější už velmi dobře chápu co mi tehdy chybělo. V kariérním poradenství to má zkratku CMS - career management skills - návyky řízení vlastní kariérní cesty.

Není to jen o tom, jak se stát ze sekretářky ředitelkou, i když upřímně obdivuji lidi, kteří to dokážou, protože dnes vím, kolik práce a cílevědomí se za tím skrývá.
Dobrou práci si vytvářím sama
"Když budeš mít všechny jedničky, koupíme Ti kolo," vysvětloval mi můj otčím, když mi žákovskou v 7. třídě kazila dvojka z dějepisu, a můj o 7 let mladší bráška se proháněl na nově koupeném bicyklu známky - neznámky.

"Dobrou práci si musíme zasloužit", "štěstí si musíme vydřít", "bez práce nejsou koláče", "z trojkaře nikdy nic nebude" a další spousta mýtů, které dospělý člověk postupně odbourává, pokud chce, aby ho ten život alespoň trochu bavil a práce naplňovala a dávala smysl.
Jak možná tušíte, dodnes nejezdím na kole. A když jsem ho dostala k 22. narozeninám od svého manžela, při první příležitosti jsem ho také prodala. Popravdě v dětství jsem jasně chápala, že kolo mi rodiče nemohou koupit proto, že ho nemají kam dát. Ani nemůžu s jistotou tvrdit, nakolik tato příhoda ovlivnila moje budoucí rozhodování.

Tuto situaci jsem popsala jen proto, že něco podobného zažil každý z nás a celkem nezáleží na tom, jestli to byli rodiče, nebo učitelé, anebo šéfové, kdo nás nedocenil, nebo něco odepřel, nebo k něčemu donutil.

Důležité je to, jak se k tomu postavíme. Jestli to potáhneme za sebou jako balvan, který nám v něčem brání, a budeme hledat nenapravitelné chyby v minulosti, anebo se soustředíme na to podstatné, na sebe, budeme aktivně vytvářet svoji budoucnost a stavět na svých silných stránkách, schopnosti se rozvíjet a zájmech.
"Dubaj Ti nezajistím"
pomyslela jsem si, když jsem se dívala na monitor našeho obchodního zástupce a pomalu začínala chápat důvody jeho nespokojenosti. Byla jsem jednatelkou stavební společnosti.

Tehdy začala moje cesta ke kariérovému poradenství. Protože následky jednání tohoto frustrovaného zaměstnance nebyly pro naši firmu zanedbatelné, začala jsem si více všímat pracovních motivů dalších našich zaměstnanců, až jsem sama dospěla k potřebě odejít z vlastní firmy a posunout se dál.
10 následujících let jsem sbírala zkušenosti nejen z oblasti motivace, ale také úspěšnosti, produktivního rodičovství, poznala jsem několik přístupů k profesnímu rozvoji, ale také k duchovním zákonům prosperity. Mnohokrát se mi podařilo tyto zákony popřít nebo porušit, a tak jsem na vlastní kůži poznala jejich funkčnost.

To, co se mi díky mé práci a zkušenostem v malých a větších firmách podařilo odpozorovat, je určitá dynamika. Pokud člověk nepochopí, co ho v práci frustruje, proč dochází k problémům, bude tuto zkušenost opakovat. Stejně je na tom i zaměstnavatel, který musí pochopit, kterého člověka potřebuje na tuto pozici, a zda ho vůbec potřebuje právě tam. Protože práce celého týmu / firmy bude záležet na něčem, čemu se říká skupinová dynamika.

Z dnešního pohledu již vím, že mohla být i Dubaj, pokud bychom bývali všichni uvědomili příčiny vzniklého konfliktu a převzali zodpovědnost - každý svůj díl.
"K čemu potřebujeme takové vzdělání?"
Opravdu pro spokojený a naplněný život potřebujeme pracovat nebo studovat tvrdě? Anebo stačilo by začít trochu jinak uvažovat, rozpomenout se na to, k čemu potřebujeme vzdělání a zefektivnit celý tento proces?

Nedávno jsem četla, že se 70 % schopností dětí, které jdou na základní školy, vůbec nerozvijí. Netýká se to jen dětí, ale také dospělých. Víte jaké je procento těch, kdo k maturitnímu ročníku skutečně si uvědomuje svoje schopnosti? Pouhá 3 %.
Tradičně dobré vzdělání souvisí s dobou prací, která zase znamená dobrou životní úroveň. Ke vzdělání nesmí chybět motivace. Pro udržení motivace je důležité vidět smysl v tom, co děláte. Jednoduchá rovnice, která naráží na mnoho mantinelů.

A tady se zastavme. Proč se snažíme, aby teenager měl na vysvědčení více jedniček? Aby se dostal na dobrou střední, protože průměr hraje velkou roli a bude hrát ještě větší, pokud projde minimální bodová hranice na střední, protože my, rodiče (a já jsem matkou osmáka), se budeme snažit jím zajistit doučování. Tím jaksi rezignujeme na to, že základní škola nenaučí. A možná je to také dobře, jen potřebujeme se podívat také na jiné návyky, nenutit děti vybírat střední školu "postaru".

Současní teenageři jsou velmi silná, pružná, zajímavá generace, která předběhla nás ve mnoha směrech. Ale pokud se budeme snažit jím přistříhnout křídla místo toho, abychom se učili od nich a společně s nimi, přistříhneme si i svá vlastní.
Máte dotaz? Napište mi